Setkání s kentaurkou

15. listopadu 2014 v 12:45 | Marina |  Moje proměna
Zapoměla jsem to přidat před prvním dni ve vílí škole, tak je to tu teď
Stalo se to dne 29. října 2013

Dneska jsem jela za Andreou.
Chvilku jsme byly u ní doma. Pak nás napadlo, že půjdeme na louku, co je za jejich městem. Tak jsme tedy šly. Asi po půl hodince jsme dorazily na místo. Nevedla tam žádná silnice a jenom cesta, kudy chodí lidi. Proměnily jsme se, jelikož jsme věděli, že nikdo nepřijde. Procházely jsme se a naslouchaly přírodě. Najednou se v kraji rozhostilo ticho. Dá se říct, že to bylo ohlušující ticho. Ani ptáci neštěbetali, jako před tichem. Podívaly jsme se na nebe. I když bylo zataženo, na bouřku to nevypadalo. Z lesa se ozval dupot. Slyšeli jsme ho, i když jsme byly asi tak 10-15 metrů daleko. To proto, že se nám při proměně zlepšil sluch. Takže můžeme slyšet i hýbající se větve, které jsou až 200 metrů daleko. ,,Lidé" zašeptala jsem. ,,Lidé to nebudou. Ti takhle nedupou."řekla na to Andrea. ,, A kdo by to asi jiný byl?"prohlásila jsem. Dupot zesílil. Najednou se na kraji lesa objevila postava. I když se nám při proměně zlepši i zrak, byla těžko rozeznatelná. Strnuly jsme. Krve by se v nás nedořezal. Postava se blížila. Víc a víc. Chtěla jsem zdrhnout, ale jako by mne někdo přikoval na místo. Když byla asi 8 metrů od nás daleko, poznala jsem, kdo to je. Kentaurka? podivila jsem se v duchu. Přiběhla blíž. Oběhla nás a prohlédla si nás od hlavy až po nohy. Usmála se a odběhla. Podívaly jsme se na sebe. Odešly jsme domů. Zrovna přišla Andrey máma z práce. Když jsme jí to řekly, tak nám odpověděla, že je to normální, že na té louce můžeme klidně potkat i faunku nebo třeba nágu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama