Sestry

27. října 2014 v 10:22 | Marina
Zjistila jsem něco, co mě potěšilo a zároveň překvapilo. Nadpis to možná prozrazuje.

Koukala jsem se na televizi na oblíbený pořad, když vtom zazvonil domovní zvonek. Vypla jsem televizi, ačkoli sem vůbec nechtěla zpustit oči z toho kluka. Vysvětlím: Jednou se nám porouchala televize a šel jenom jeden kanál. Na jednom pořadu se mi celkem zalíbil jeden kluk. Když nám televizi opravili, nedívala jsem se na jinej kanál... Zpátky k článku. Šla jsem otevřít. Ve dveřích stála Andrea.,,Ahoj. Co ty tady?"řekla jsem jí a pustila jsem ji dál.,,Ahoj. Poslala mě sem má máma. Řekla mi, že prý máš sestru a že ji máme najít."odpověděla.,,A jak máme mezi tisícem holek najít tu pravou?"zeptala jsem se.,,Máme teď letět k nám domů a naše mámy nám řeknou víc."řekla. Vzala jsem si tedy na sebe oblečení a za městem jsme se proměnily a letěli směrem k Andreinimu domu. Vešli jsme do obýváku, kde byly naše mamky.,,Ahoj holky."řekla Andrey máma. ."Ahoj. Tak jsme tady. Prý nám poradíte, jak najít moji sestru."řekla jsem.,,To ano. Nejdřív vám ale musíme říct, že jsme se před nedávnem dozvěděli, že je to vlastně i Andrey sestra a z toho plyne, že jste s Andreou sestry. Je to na vás zatím moc složité. Ale k věci. Máme popis té holky. Snad vám to pomůže alespoň trochu. Má dlouhé blond vlasy do půlky zad s růžovým melírem na ofině. Je jí 11let a chodí do 6. třídy."řekla mamča.,,A jak se jmenuje, to nevíte?"zeptala jsem se mimochodem.",,Jmenuje se Jana."Zamyslela jsem se, jestli ji třeba neznám. V tom se mi rožlo.,,To je moje spolužačka a kamarádka!"vyhrkla jsem.,,Super. Tak ji jdem najít."otočila se Andrea ke dveřím.,,Ne tak rychle."zadržela nás teta (Andrey máma).,,Jana na víly moc nevěří a kdyby jste jí to řekly, považovala by vás za blázny. Nejlepší bude, když jí dáte tento bylinkový čaj a dohodnete se, že u ní týden přespíte. Všechny tři vás omluvíme ve škole a vy zatím jí zkusíte nějak přimět k tomu, aby vám věřila. Nebude to lehké, ale vy to zvládnete."Doma jsme si zbalily věci a domluvily si přespávačku. Všechno šlo podle plánu. Asi o 3 dny později Janu začaly bolet záda a uši. Večer toho dne se zakuklila a ráno se probudila jako víla. Měla křídla babočky bodlákové. O pár dní později jsme ji naučily létat, byly pro ni speciální přijímačky a bude s námi chodit do vílí školy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ani Ani | E-mail | Web | 5. dubna 2016 v 18:35 | Reagovat

ahojky mám otázku proměnila by jsi mě ve vílu a přiletěla by jsi kdyžtak na návštěvu moc moc moc... prosím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama