První létání

27. října 2014 v 10:21 | Marina |  Moje proměna
Rozhodla jsem se, že vám sem napíši, jak se mi dařil můj první let.(v CČ)


Bylo pondělí, týden před novým školním rokem. Koukala jsem se na film,když v tom zazvonil zvonek.,,Nevíš, kdo to je?"otočila jsem se na mamku, která pila čaj a u toho si četla. Pokrčila rameny. Otevřela jsem dveře a v nich stála sestřenice Andrea se svojí mamkou.,, Andreo!"vykřikla jsem radostí.,,Mari, tolik jsem se na tebe těšila."řekla. Objaly jsme se.,,Sestřičko."řekla mamka, jakmile tetu uviděla. Také se objaly.,,Tolik se mi stýskalo. Musím ti všechno říct."řekla jsem Andree a šly jsme ke mě do pokoje. Vídáme se málokdy, ale od září budeme chodit do vílí školy. Naše mamky nám říkaj, že jsme malé drbny. Vždycky si totiž dopodrobna vylíčíme, co se dělo. Asi o půl hodiny později vešly do pokoje naše mamky.,,Holky, co kdyby jsme vás naučily létat? Křídla ovládáte dost dobře a tak se můžete začít učit létat."řekla mamka.,,Jupí!"vykřikly jsme a beěžely si pro bundy. Jelikož bylo 25 stupňů, tak jsme na sebe nemusely dávat mikyny jako jindy. Na louce za naším městem jsme se proměnily ve vílu.,,Takže si probereme bezpečnosti létání."začala teta.,,Už zase ty pravidla"řekly jsme s Andreou.,,Bez toho se víla neobejde."řekla máma. Když jsme měly pravidla probrané, tak nám mámy ukázaly, jak pohnout křídly, abychom se vznesly vysoko asi na půl ruky. Udělala jsem to první. Zapoměla jsem na rovnováhu (protože jsem měla hlavu plnou blbostí a pitomostí a bla, bla, bla), a spadla.,,Au!" vykřikla jsem bolestí, když jsem dopadla. Zkoušela jsem to dál a dál. Nejdřív jsem spadla asi 5x, ale lepšila jsem se a na konec, když jsme mohly vzlétnout jak se nám zachtělo, jsem vzlétla hodně vysoko. S Andreou jsme pak po louce vesele létaly a radovaly se z toho krásného, teplého dne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama