Můj nový život

27. října 2014 v 9:48 | Marina |  Moje proměna
Jak jsem psala v článku Úvod, změnil se mi život. Zde je pravdivý příběh,jak to vlastně všechno začalo (v CČ)


Od pondělí 19. 8. 2013 mne začali bolet záda a uši. Přišlo mi to celkem divné. V pátek jsem dostala bylinkový čaj, který bolest ztlumil. Ten den večer, když jsem ještě nespala, jsem se začala potit jako při horečce. Začaly mi tuhnout nohy, ruce i tělo. Pak mne začalo cosi ovinovat. Když jsem se zbudila, byl už den. V něčem jsem ležela. Bylo to něco jako obal. Zahlédla jsem oka, co má babočka na křídlech. Lekla jsem se a škubla sebou. Trhnutí způsobilo, že ten obal křupl. Přestali mi tuhnout ruce, nohy a tělo. Natáhla jsem nohy a obal opět křupl. Napila jsem ruce a tělo a obal křupl tak, že jsem si myslela, že mi křuply všechny kosti Smějící se Byla jsem ráda, že nemám ztuhlé svaly.,,Konečně jsi vzhůru."přišla do pokoje mamka.,,Už jsem myslela, že tě budu muset vzbudit."usmála se. Nudilo mě ležet tak jsem se zvedla, že se posadím. Udělalo se mi tak zle, že jsem myslela, že budu zvracet. Lehla jsem si zpět na postel.,, Nemůžeš tu ležet. Pomůžu ti zvednout."řekla mi mamka. Pomohla mi do sedu a odešla do kuchyně pro čaj. Co to se mnou je? Takhle špatně mi nikdy nebylo. říkala jsem si pro sebe. Mamka přišla s čajem a posadila mě na židli, co jsem měla v pokoji. Vypila jsem čaj a bylo mi lépe. ,,Mami"řekla jsem mámě,,v čem jsem to přes noc ležela? A co byly ty oka?" Mamka se usmála a řekla:,, Ležela jsi ve vajíčku a ty oka jsou tvoje křídla.",,Moje co?"zeptala jsem se, jako bych byla hluchá Smějící se Vážně jsem slyšela, tvoje křídla? řekla jsem si v duchu. Otočila jsem se, abych si udělala jasno. A vážně. Viděla jsem křídla babočky pavího oka.,, Jé, já jsem víla, já jsem víla!!" vykřikla jsem tak hlasitě, až to určitě museli slyšet i sousedi Smějící se,,Ano, jsi víla. Nesmíš to ale nikomu říct." řekla mamka. Zrovna mi pípa SMS. Zvedla jsem se ze židle a už jsem padala. Mamka mě chytila a řekla mi:,,Opatrně." Narovnala jsem se, udělala dva kroky a vyběhla do kuchyně. Když jsem si přečetla SMS od kamarádky Janči, zesmutněla jsem.,,Janča má od rána horečky a strašnou rýmu." řekla jsem mámě, když přišla za mnou. Mamka se zamyslela a pak řekla:,,Můžeme si udělat výlet do Hradce za mojí kamarádkou. Má dceru, které je 12 a určitě si budete rozumět.",, Je tu ale menší problém." řekla jsem a ukázala na křídla.,,Stoupni si před zrcadlo."řekla mi mamka.,,Teď si odmysli křídla. Jako by jsi je na zádech neměla."poslušně jsem to udělala. Když mi křídla počala mizet, zavřela jsem oči a víc se snažila. Za necelých pět minut jsem křídla neměla. Pak jsem se převlékla a nasnídala se. S mamkou jsme se vydaly na vlak a mamka cestou napsala její kamarádce zprávu, ať na nás čekají na vlakovém nádraží. Cestou jsem se pořád ohlížela, protže jsem cítila křídla. Mamka mi řekla, že si na to časem zvyknu. V Hradci na nás už čekaly mámy kamarádka a její dcera. Ta holka se jmenovala Andrea. Přišla mi trochu namyšlená. Šli jsme k nim domů a tam jsme vypily džus. Andrea navrhla, jestli nepůjdeme ven. Tak jsem šla. Došly jsme na hřiště, co mají kousek u domu. Sedla jsem si na houpačku a chvíli se houpala. Pak jsem na té houpačce jen seděla.,Stalo se něco?" přišl za mnou Andrea.,,Nic,jen...měla jsem jet za kamarádkou do Brna, jenže marodí." řekla jsem.,,Taky jsem měla jet za kamarádkou. Ale ona má horečky a zvrací." Náhle mi Andrea přišla hodně blízká, přestože jsme se neznaly.,,Chceš říct tajemství?" vylétlo ze mě.,,Jo, klidně." odpověděla.,,Tak jo.Nesmíš to ale nikomu říct."zdůraznila jsem,,Neřeknu."sedla si na vedlejší houpačku.,,Jsem víla." řekla jsem.,,To je vtip?" zeptala se. Já se zarazila. Sakra, příště musím mlčet. řekla jsem si.,,Já taky."vypadlo z ní.",,Jsem taky víla a mám křídla babočky kopřivové.",, Já mám babočky pavího oka." řekla jsem.,, A kdy jsi se proměnila?"zeptala se.,,Dnes ráno."odpověděla jsem. ,,A ty?",, Taky dneska."usmála se. Po obědě jsme u Andrey doma procvičovaly křídla a učily s nimi chodit. Když pak byl čas odjezdu, byly jsme sklamané. ,,Zase přijedeme. Nebo můžete vy k nám." navrhla mamka.,,Jó."zaradovaly jsme se. Na vlakovém nádraží jsme si s Andreou udělali náš pozdrav, který jsme vymyslely. Staly se z nás NKN(Nejlepší Kamarádky Navěky).


Během víkendu jsem trénovala hýbání křídel a lepšila jsem se. I v proměně v člověka a zpět ve vílu jsem se zlepšila. Také jsem přišla na to, že když jsem dlouho člověk, začínají mě bolet záda a tak se musím změnit zpět ve vílu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama